Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


FERDINAND I.

*10.3.1503, zámek Alcalá de Henares u Madridu, V25.7.1564, Vídeň; římský císař, český a uherský král

Mladší syn kastilského krále a burgundského vévody Filipa Sličného a jeho manželky Johanny, dědičky španělského trůnu, byl vychováván ve Španělsku na dvoře matčina otce Ferdinanda Aragonského. Jeho druhý děd, Habsburk císař Maxmilián I., uzavřel roku 1515 dynastické sňatkové smlouvy s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským, na jejich základě se arcivévoda Ferdinand 26.5.1521 oženil s Vladislavovou dcerou Annou Jagellonskou. Během šestadvacetiletého manželství se jim narodilo celkem 15 dětí, Alžběta (*1526-V1545), Maxmilián, budoucí císař Maxmilián II. (*1527-V1576), Anna (*1528-V1590), Ferdinand, později Ferdinand Tyrolský (*1529-V1595), Marie (*1531-V1581), Magdaléna (*1532-V1590), Kateřina (*1533-V1572), Eleonora (*1534-V1594), Markéta (*1536-V1566), Jan (*1538-V1539), Barbora (*1539-V1572), Karel, později Karel Štýrský (*1540-V1590), Voršila (*1541-V1543), Helena (*1543-V1574) a Jana (*1547-V1578).
Po smrti Maxmiliána I. roku 1519 musel Ferdinand spolu se starším bratrem Karlem řešit otázku nástupnictví v rakouských zemích a na císařském trůnu. Karel, od roku 1516 španělský král, byl ještě roku 1519 zvolen římským císařem (panoval pod jménem Karel V.). Ferdinand I. obdržel po sérii jednání a smluv z let 1520-1522 vládu v rakouských rodových zemích a v habsburských državách v Alsasku. Po smrti švagra Ludvíka Jagellonského roku 1526 začal usilovat o nástupnictví v Českém království a v Uhrách. Českým králem byl zvolen 23.10.1526, jeho korunovace se konala 24.2.1527. Před vlastní volbou však musel rezignovat na své původní snahy získat tuto korunu dědickým právem, z pozice manžela dcery Vladislava Jagellonského, neboť čeští stavové trvali na volitelnosti českého trůnu. Oproti tomu stavové vedlejších zemí Koruny české (Moravy, Slezska a obojí Lužice) uznali na protest proti přezíravému postoji Čechů Ferdinandovo dědické nástupnictví. V Uhrách bylo jeho postavení složitější necelé dva měsíce po pražské volbě byl částí uherské šlechty zvolen králem (17.12.1526), o trůn a skutečnou vládu však musel po dlouhá léta bojovat s protikrálem, sedmihradským vévodou Janem Zapolským, který dosáhl uherského trůnu o měsíc dříve. Zapolský byl podporován Osmanskou říší, která od 2. poloviny 15. století pronikala do Evropy. Turci podvakrát (v letech 1529 a 1532) ohrozili Vídeň. Ferdinand si nakonec kromě titulu uherského krále (korunován byl v listopadu 1527) udržel vládu v západních Uhrách, v Chorvatsku a na dnešním Slovensku. Spojením rodových rakouských držav s českými zeměmi a s Uhrami do jedné personální unie založil Ferdinand I. podunajskou monarchii rakouských Habsburků, státní útvar, který přetrval až do roku 1918.
Na počátku roku 1531 byl Ferdinand I. v Kolíně nad Rýnem zvolen římským králem a stal se tak designovaným nástupcem svého bratra na císařském trůnu (5.1.1531, korunován v Cáchách 11.1.1531). K jeho povýšení do této hodnosti došlo po letech Karlova váhání, zda ponechat římský a španělský trůn v rukou svých potomků, či zda je oddělit. Roku 1556 se nemocný Karel V. uchýlil do ústraní a Ferdinand se stal římsko-německým císařem; slavnostně jím byl vyhlášen 15.3.1558 ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve své závěti rozdělil vládu v habsburské monarchii mezi své syny Maxmiliána, Ferdinanda a Karla tak, že Maxmilián se stal hlavou soustátí, českým a uherským králem (a byl zvolen i na císařský trůn), jeho bratrům pak otec odkázal vládu nad dvěma částmi rakouských dědičných zemí. Ferdinand obdržel strategicky významné Tyrolské hrabství a na západě přiléhající území tzv. Předních Rakous, Karel dostal tři vnitrorakouská vévodství (Štýrsko, Korutany, Kraňsko).
Ferdinand I. během své skoro čtyřicetileté vlády v habsburské monarchii usiloval o posílení centrální správy soustátí a zvýšení panovnické moci na úkor stavovských obcí jednotlivých zemí. Již roku 1527 vydal dvorský řád, tzv. Hofstaatsordnung, v němž se pokusil o vytvoření orgánů ústřední správy pro své země. Dvorský řád, který byl vlastně institucionálním vyjádřením Ferdinandova absolutistického politického programu, nepočítal s tradicí dosavadní samostatnosti českého státu a Uher, podcenil míru odporu stavovských obcí v těchto zemích a v době svého vydání nemohl vstoupit v platnost v celém svém rozsahu. Jednalo se však o velmi promyšlené a koncepční opatření, které značně předběhlo svou dobu a jehož plody sklízeli Ferdinandovi potomci ještě po stu letech. Absolutistické tendence Ferdinanda I. vedly v Českém království ke vzrůstu stavovské opozice, která se s panovníkem otevřeně střetla na počátku roku 1547 v tzv. prvním stavovském odboji. Ferdinand českou stavovskou opozici porazil a potrestal (především městský stav). Projevem vzestupu panovnické moci v Čechách bylo podřízení zemské správy nově jmenovanému místodržiteli, kterým se stal Ferdinandův druhorozený syn Ferdinand Tyrolský. Císař a český a uherský král Ferdinand I. zemřel v 61 letech a je pochován po boku své manželky a syna Maxmiliána II. v hlavní lodi Svatovítské katedrály v Praze pod renesančním náhrobkem od Alexandra Collina.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka