Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


FERDINAND I. DOBROTIVÝ (FERDINAND V. DOBROTIVÝ)

*19.4.1793, Vídeň, V 29.6.1875, Praha; rakouský císař, český a uherský král

Syn císaře a krále Františka II. (I.) a Marie Terezie Neapolsko-Sicilské trpěl od narození epilepsií. Nemoc se projevila i na jeho vzhledu, zvláště nápadná byla disproporce velikosti hlavy vůči tělu. Měl však hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Hovořil pěti jazyky, takže ho nelze označit za slabomyslného. Na druhou stranu není možno popřít jeho flegmatičnost, jistou prostoduchost a omezení vyplývající z jeho zdravotních potíží. Jako císařův oficiální zástupce vystoupil poprvé na veřejnosti v roce 1818 při odhalování památníku v Brně. František I. se obával, že zdravotní stav nejstaršího syna bude vážnou překážkou jeho případnému plnohodnotnému vykonávání vládních povinností. Uvažoval o nástupnictví mladšího syna, ale kancléř Metternich hájil princip legitimity a sám Ferdinand kategoricky odmítal zříci se nároků na trůn. Císař František II. ho jako následníka akceptoval a povolil mu od roku 1829 zasedat ve státní radě. O rok později pak byl v prešpurském kostele sv. Martina korunován uherským králem. V roce 1831 se oženil se sardinskou princeznou Marií Annou, jež mu byla spíše ošetřovatelkou než manželkou.
V březnu 1835 převzal po smrti otce vládu jako rakouský císař Ferdinand I. V otcově závěti nalezl pasáž: ,,Důvěřuj knížeti Metternichovi, mému věrnému služebníkovi a příteli? Neposunuj nic v základech státní budovy, vládni, ale nic neměň. Oslabené zdraví mu neumožnilo zasahovat do osudu své vlasti, vládli za něj jiní. Od prosince 1836 řídila vládní záležitosti státní konference v čele s arcivévodou Ludvíkem. Členy byli kancléř Metternich, ministr F.A. hrabě Kolowrat a arcivévoda František Karel. Dne 7.9.1836 proběhla poslední korunovace českého krále (jako Ferdinand V.). Narůstající revoluční napětí eskalovalo v roce 1848. Císař musel ustoupit a opustil Vídeň. Dvorní kamarila v čele s arcivévodkyní Žofií usilovala o násilné potlačení revoluce a o abdikaci slabého panovníka. Ferdinand I. se 2.12.1848 zřekl trůnu ve prospěch synovce Františka Josefa I., jemuž na rozloučenou řekl: ,,Buď hodný, rádo se stalo".
Po své abdikaci žil Ferdinand na Pražském hradě, věnoval se hudbě, heraldice, podporoval různé vědní disciplíny. Spravoval rozsáhlé statky (mj. zdědil panství zákupského vévody a arcivévodkyně Marie Luisy), jež odkázal svému nástupci. Ferdinand zemřel bezdětný v 83 letech, pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka