Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


FRANTIŠEK II. (FRANTIŠEK I.)

*12.2.1768, Florencie, V2.3.1835, Vídeň; římský císař, rakouský císař, český a uherský král

Do svých 16 let vyrůstal syn císaře a krále Leopolda II. a Marie Ludviky (Luisy) Španělské ve Florencii, poté ho bezdětný císař Josef II. povolal do Vídně. Přirozeně inteligentní, bodrý, těžkopádný, místy lhostejný František neměl silnou vůli ani státnické nadání. Hodně četl a cestoval, sbíral obrazy, hrál na housle a zajímal se o botaniku. Výchovné metody Josefa II. sice zlepšily jeho vzdělání, zároveň posílily jeho nejistotu a zatvrzelost. Nedostatek talentu nahrazoval velkou pílí. Vedl spartánský život, ve stáří byl chladný a vypočítavý. Roku 1792 dosedl na trůn jako František II., během letních měsíců se uskutečnily jeho korunovace uherským králem, římským císařem a českým králem. Bezprostředně po svém nástupu na trůn se dostal do války s revoluční Francií. V roce 1797 se musel zříci Lombardska a Rakouského Nizozemí. Zisk Benátska a Dalmácie nemohl vyvážit oslabenou pozici habsburské říše. Druhého dělení Polska se nezúčastnil, při třetím dělení (1795) připojil k monarchii západní Halič. Během své vlády se stal populárním panovníkem, ve Vídni ho nazývali dobrým císařem Františkem. Odhalení jakobínského povstání ve Vídni roku 1794 ho přimělo zostřit režim. Po Napoleonově zásahu do změn v německé oblasti a jeho provolání francouzským císařem bylo 11.8.1804 vyhlášeno rakouské císařství a panovník přijal dědičný titul rakouského císaře jako František I.
Třetí koaliční válka skončila katastrofou, František mimo jiné přišel o Benátsko, Dalmácii, Istrii a Tyrolsko. Po založení Rýnského spolku se 6.8.1806 vzdal titulu římského císaře a oznámil zánik Svaté říše římské národa německého. V roce 1809 neprozřetelně vyhlásil Francii válku. Po porážce se musel zavázat ke snížení stavu armády, placení válečného odškodnění a odstoupit mj. západní Halič a Kraňsko. Roku 1809 jmenoval ministrem zahraničí C.L.Metternicha, dosavadního vyslance v Paříži. Nový ministr vyjednal sňatek císařovy dcery Marie Luisy s Napoleonem I. Rakousko se roku 1813 přidalo k protifrancouzské koalici a vyhlásilo Francii válku. Vídeňský kongres zajistil Rakousku dominantní postavení v německé a italské oblasti, monarchie získala kromě jiného Lombardsko, Benátsko a Salcbursko.
Ve vnitřní politice nastala po napoleonských válkách konsolidace a hospodářský rozmach. Veřejný život byl přísně kontrolován. Vláda podporovala rozvoj vzdělanosti (založení technického učiliště v Praze, zřízení muzeí v Brně a Praze), zavedla všeobecný občanský zákoník, napomáhala rozvoji obchodu a průmyslu, nepodařilo se jí však vylepšit státní finance. V zahraniční politice spolupracovalo Rakousko s Ruskem a Pruskem na potlačování revolucí. Císař v roce 1821 Metternicha jmenoval domácím, dvorským a státním kancléřem a pověřil ho širokými pravomocemi. Po 43 letech vlády zemřel František na následky zápalu plic. Byl pohřben do kapucínské hrobky ve Vídni.
František se čtyřikrát oženil. První manželku (1788), Alžbětu Württemberskou mu vyhledal císař Josef II. Narodila se jim Ludvika (Luisa ? *1790-V1791). Roku 1790 se oženil s Marií Terezií Neapolsko-Sicilskou. Z tohoto velmi šťastného manželství vzešlo dvanáct dětí: Marie Luisa (*1791-V1847), Ferdinand I. (*1793-V1875), Karolina Leopoldina (*1794-V1795), Karolina Ludvika (*1795-V1799), Leopoldina (*1797-V1826), Marie Klementina (*1798-V1881), Josef František (*1799-V1807), Karolina Ferdinanda (*1801-V1832), František Karel (*1802-V1878), Marie Anna (*1804-V1858), Jan Nepomuk (*1805-V1809) a Amálie Terezie (*/V1807). Roku 1808 pojal za ženu arcivévodkyni Marii Luisu Modenskou. Naposledy se císař oženil roku 1816 s Karolinou Augustou Bavorskou. Františkovo třetí a čtvrté manželství zůstalo bezdětné.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka