Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


FRIDRICH FALCKÝ

*16.8.1596, asi Heidelberk, V29.11.1632, Mohuč; český ,,zimní" král

Syn falckého kurfiřta Fridricha IV. z rodu Wittelsbachů se stal formálně kurfiřtem Fridrichem V. po otcově smrti roku 1610, kdy mu bylo 14 let, samostatné vlády se však mohl ujmout až po dosažení plnoletosti. V roce 1613 pojal za manželku Alžbětu Stuartovnu, dceru anglického krále Jakuba I. Jako vládce jednoho z nejvýznamnějších nekatolických států na území Římsko-německé říše a jako přední zastánce kalvinismu byl hlavním představitelem Unie německých protestantských knížat a stavů. Po vypuknutí stavovského povstání v Čechách roku 1618 projevoval otevřené sympatie českým stavům, snažil se jim zprostředkovat finanční a vojenskou pomoc. Po smrti českého krále a císaře Matyáše odmítl generální sněm českých zemí již dříve (v roce 1617) přijatého a dokonce korunovaného krále Ferdinanda II.. Na český trůn stavové zvolili Fridricha Falckého, který volbu přijal a 31.10.1619 přijel do Prahy. O čtyři dny později, 4.11., zde byl korunován svatováclavskou korunou. Jeho zvolení prosadila skupina stavovských předáků, kteří se hlásili k jednotě bratrské, ovlivněné kalvinismem. Tito politikové se spoléhali v prvé řadě na Fridrichovy příbuzenské vztahy s panovníky významných nekatolických států a na jeho vliv v evropském protestantském prostředí, především počítali s pomocí Anglie a severního Nizozemí. Záhy se však ukázalo, že anglický král nehodlá podporovat české vzbouřence a že Fridrichova příbuzenství a jeho vliv nestačí na vyvolání účinné pomoci českému povstání.
Autorita nového krále začala v Čechách rychle klesat, k čemuž přispěly i náboženské neshody (posílené mj. i rigorózní kalvínskou ,,očistou" Svatovítského chrámu v prosinci 1619) i germanizační tendence falckého dvora, obklopeného německými politiky. Negativně působilo i jeho neformální chování a mravy falckého dvora, které českým moralistům připadaly příliš uvolněné. Fridrich se sice osobně angažoval v boji proti Ferdinandovi II., českým králem se však stal v době, kdy se povstání již dostávalo do defenzivy a kdy země, jejíž finance byly ve špatném stavu, začínala podléhat síle Katolické ligy, podporované španělským zlatem. Vojenská situace českých stavů se rychle zhoršovala a 8.11.1620 došlo na Bílé hoře u Prahy k známé porážce stavovských vojsk. Fridrich Falcký v nastalém chaosu opustil s rodinou Pražský hrad a následujícího dne odjel z Prahy do Vratislavi. Na počátku roku 1621 nad ním vyhlásil jeho protivník císař Ferdinand II. říšskou klatbu (tzv. acht), v průběhu následujícího roku pak vojska ligy přes odpor Nizozemí a při váhavém postoji anglického krále Jakuba I. obsadila Fridrichova dědičná území, Horní i Dolní (Porýnskou) Falc. V roce 1623 udělil císař Falc i s kurfiřtskou hodností svému spojenci vévodovi Maxmiliánu Bavorskému. Fridrich Falcký nebyl schopen na tomto stavu již nic zvrátit. Pro sebe a svou rodinu nalezl útočiště v nizozemském Haagu, později žil v Rhenenu. Se svou manželkou měl celkem 13 dětí: Jindřicha Fridricha (*1614-V1629), Karla Ludvíka (*1617-V1680), Alžbětu (*1618-V1680), Ruprechta (*1619-V1682), Mořice (*1621-V1654), dále Ludviku Hollandii (*1622-V1709), Ludvíka (*1624-V1624), Eduarda (*1625-V1663), Jindřišku Marii (*1626-V1651), Filipa (*1627-V1650), Karolínu (*1628-V1631), Žofii (*1630-V1714) a Gustava (*1632-V1642). V roce 1632 podlehl bývalý český král v Mohuči tyfové nákaze.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka