Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


JAN LUCEMBURSKÝ, SLEPÝ

*10.8.1296, Lucemburk, V26.8.1346, Kresčak; český král

Prvorozený syn Jindřicha VII., hraběte lucemburského a římského krále, a Markéty Brabantské byl vychováván u francouzského královského dvora v Paříži, kde navštěvoval univerzitu. V roce 1308 se stal hrabětem lucemburským, v červenci 1310 mu byla nabídnuta česká koruna, 1.9. stejného roku se oženil s Eliškou Přemyslovnou. V říjnu přitáhl do Čech, byl odražen u Kutné Hory, v prosinci vstoupil do Prahy. Společná korunovace obou manželů se konala 7.2.1311. V tzv. volební kapitulaci se Jan zavázal k rozsáhlým ústupkům šlechtě (vybírání berně, tažení mimo hranice, přístup cizinců k úřadům a majetkům). Podobně tomu bylo na Moravě. Po časné smrti svého otce marně usiloval o římskou korunu (1313). Za podpory Ludvíka Bavora získal Chebsko. V domácí politice vedl dlouholetý konflikt se šlechtou, reprezentovanou Jindřichem z Lipé. Zde se utkala dvě pojetí královské moci, francouzské a české. České pojetí poskytovalo vladaři v důsledku silného postavení šlechtické obce nevelké pole působnosti, což bylo v protikladu s pojetím královské moci ve Francii, kde byl Jan vychován. K uklidnění poměrů došlo smírem v Domažlicích roku 1318, jímž český král fakticky uznal hegemonii panstva.
Svou pozornost poté obrátil k evropské politice, kde si vedl podstatně úspěšněji než v domácí. Označení ,,král diplomat" trefně vystihuje jeho činy. V některých letech se dokonce vracel do Čech jen proto, že potřeboval peníze. Výnos kutnohorských dolů, který mu umožňoval skutečně velkorysou politiku, mnohdy nestačil na krytí jeho výdajů a Jan po sobě zanechal velké dluhy. S neobyčejnou aktivitou se zaplétal do vírů evropské politiky na západě, jihu či východě. Zde všude nalézáme ve druhé čtvrtině 14. století stopy jeho státnické činnosti. Jan měl zvláštní slabost pro rytířské turnaje, při jednom z nich přišel o oko. V roce 1339 zcela oslepl. Pokoušel se smířit s Jindřichem Korutanským, který stále užíval titulu českého krále. Synovi Karlovi udělil hodnost markraběte moravského (1334). Následovalo období tzv. lucemburského dvojvládí, kdy se otec a syn občas dostávali do konfliktů. Jan snad poněkud žárlil na synovi úspěchy v domácí politice. V roce 1335 se král Jan vzdal titulu polského, zato připojil k české koruně Slezsko. Ustoupil od poplatku vybíraného od tažení Břetislava I. do Polska. V roce 1341 zajistil nástupnictví na českém trůně svému synu Karlovi, který byl ,ještě za Janova života, korunován římským králem (11.6.1346). Slepý král neváhal v srpnu uvedeného roku bojovat v bitvě u Kresčaku, kde byl zabit. Je pohřben v Lucemburku.
Jan byl dvakrát ženat. Jeho první ženou byla Eliška Přemyslovna. Děti: Markéta (*8.7.1313-V11.7.1341), Jitka (Guta) (*21.5.1315-V11.9.1349), Václav-Karel (*14.5.1316-V29.11.1378), Přemysl Otakar (*22.11.1318-V20.4.1320), Jan Jindřich (*12.2.1322-V12.11.1375), Anna (*27.3.1323-V3.9.1338) a Eliška (*27.3.1323-Vpřed 1330).
S druhou manželkou Beatrix Bourbonskou se oženil v roce 1334. Děti: Václav (*25.2.1337-V7.12.1383) a Bona (*?-V?). Jan Lucemburský měl ještě nemanželského syna Mikuláše (*1322-V29.7.1358).

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka