Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


KAREL IV.

*14.5.1316, asi Staré Město pražské, V29.11.1378, Pražský hrad; římský císař, český král

Nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byl pokřtěn jménem Václav. V roce 1323 ho otec poslal na francouzský královský dvůr, kde přijal při biřmování jméno Karel. V Paříži se mu dostalo rozsáhlého vzdělání, na svou dobu mimořádná byla jeho znalost jazyků (Karel hovořil německy, francouzsky, latinsky, italsky, na prvním místě však uváděl vždy češtinu). V letech 1331 až 1334 pobýval v severní Itálii, kde měl hájit domnělé nároky svého otce. Nakonec musel zemi opustit. Od roku 1334 vykonával úřad markraběte moravského. Byla to doba faktického lucemburského dvojvládí v Čechách. Karel byl také správcem království po dobu Janovy nepřítomnosti. V roce 1344 se významně podílel na založení pražského arcibiskupství (pražský metropolita měl právo korunovat českého krále). V roce 1346 byl Karel zvolen římským králem a po smrti svého otce Jana Lucemburského se stal i králem českým, na něhož byl korunován 2.9. příštího roku. K této příležitosti dal zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se podílel i na formulování korunovačního řádu.
Dne 7.4.1348 učinil Karel řadu významných aktů, týkajících se poměru českého státu vůči říši stejně jako vztahů jednotlivých zemí České koruny navzájem. Ve stejný den založil v Praze vysoké učení, nejstarší univerzitu na sever od Alp. Právě Praha se stala sídelním městem římského krále. Význam města byl podtržen založením Nového Města pražského v roce 1348 a položením základního kamene nového kamenného mostu. Nedlouho poté založil Karel IV. hrad Karlštejn, určený jako místo uložení říšských korunovačních klenotů a také ostatků světců, jichž byl proslulým sběratelem.
Dne 6.4.1355 byl v Římě korunován římským císařem. Ve stejném roce se pokusil o vydání nového zemského zákoníku Majestas Carolina, návrh však musel stáhnout pro odpor panstva. Koncem roku 1356 byla dovršena jednání o Zlaté bule Karla IV., základním zákoníku platícím ve Svaté říši římské až do roku 1806. Karel se energicky věnoval vladařským povinnostem jak v říši, tak v Čechách. Své diplomatické schopnosti projevoval státnickými rozhodnutími a taktickými koalicemi, spíše než silou a řečí zbraní. Karel rozšířil teritorium českého státu. Získal Dolní Lužici, Svídnicko, Javorsko. Roku 1373 koupil braniborskou marku, jejíž markrabě byl jedním z říšských kurfiřtů. Byla přivtělena do svazku zemí České koruny. V roce 1376 prosadil volbu prvorozeného syna Václava (IV.) římským králem. Ještě na sklonku života se pokoušel zabránit rozkolu v katolické církvi (schizmatu). Karel IV. je autorem díla Vita Caroli, vlastního životopisu, líčícího velmi živě jeho severoitalské dobrodružství v letech 1330-1334 a dovedeného do roku 1340. Napsal také Život sv. Václava a řadu teologických a právních spisů, všechny latinsky. Podporoval dějepisectví ve snaze oslavit svou vládu, ale také její přemyslovské kořeny. V pohřební řeči v prosinci roku 1378 byl Karel IV. nazván Otcem vlasti. Již současníci si byli vědomi jeho neobyčejného významu pro České království, které prožívalo za Karlovy vlády všestranný rozvoj hospodářský, kulturní i umělecký.
Karel se jako vladař choval většinou racionálně a cílevědomě, nezřídka s potřebnou dávkou lsti. Dosti odlišně jednal v soukromí, ve vlastní rodině, především nepřiměřeně zbožňoval svého prvorozeného syna Václava. Snad to bylo i tím, že musel vlastně několik desetiletí čekat na dědice. V příliš raném věku dával synovi vykonávat řadu panovnických povinností a úkolů, i čistě reprezentativních. Tím v budoucím králi vzbuzoval určitou nechuť k vládnutí. Ve snaze řádně zaopatřit také mladší syny z manželství s Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou pak složitou poslední vůlí v podstatě spoluzpůsobil pozdější rozklad zemí Koruny české. Tím podkopal základy svého celoživotního díla a usilování.
Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechal sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Karel byl čtyřikrát ženat. První manželkou byla Blanka z Valois. Dcery: Markéta (*24.5.1335-V7.9.1349), a Kateřina (*1342-V20.5.1386). Druhou Karlovou ženou se stala Anna Falcká, s níž měl syna Václava (*17.1.1350-V28.12.1351). Potřetí se oženil s Annou Svídnickou. Děti: Alžběta (Eliška ? *19.4.1358-V4.9.1373), Václav (26.2.1361-V16.8.1419). Konečně čtvrtou manželkou byla Alžběta (Eliška) Pomořanská. Děti: Anna (*11.5.1366-V7.6.1394), Zikmund (*14.2.1368-V9.12.1437), Jan Zhořelecký (*22.6.1370-V1.3.1396), Karel (*13.3.1372-V24.7.1373), dále Markéta (*29.9.1373-V4.6.1410) a Jindřich (*srpen 1377-V1378).
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka