Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


KAREL VI.

*1.10.1685, Vídeň, V20.10.1740, Vídeň; římský císař, český a uherský král

Mladší syn císaře Leopolda I. a jeho třetí manželky Eleonory Magdalény prožil dětství a rané mládí na vídeňském dvoře svého otce. Po smrti posledního španělského Habsburka, krále Karla II., se měl stát jeho nástupcem. Jako druhý kandidát však vystoupil Filip z Anjou (Filip V.), vnuk tradičního nepřítele habsburské dynastie, francouzského krále Ludvíka XIV. Soustředění španělského dědictví (kromě vlastního Španělska a jeho území v Evropě šlo také o obrovské koloniální panství v Americe) pod vládu bourbonského rodu bylo nepřijatelné pro Anglii, Nizozemí a některé další evropské státy, jež spolu s habsburskou monarchií uzavřely protifrancouzskou koalici. Válečné střety se rozhořely na několika frontách v Evropě a anglofrancouzské zápolení se přeneslo i do kolonií v Americe. Po roce 1704, kdy spojenci porazili francouzská vojska v bitvě u Hochstädtu, nastal ve vzájemném poměru sil radikální obrat. Arcivévoda Karel (jako španělský král (Karel III.) vstoupil v čele své silné armády na Pyrenejský poloostrov, vojska jeho protivníka musela neustále ustupovat, císařské armády vítězily i ve španělských državách v Itálii.
Postupem doby se síly vyrovnaly a poslední obrat v této válce vyvolala smrt císaře Josefa I. v roce 1711. Karel se, jako jeho nástupce ,stal hlavou habsburské monarchie (uherským králem korunován 22.7.1712, česká korunovace se konala až 5.9.1723) a císařem Svaté říše římské národa německého (zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem 12.10.1711, korunován tamtéž 22.12.). Tím začal být pro členy dosavadní protifrancouzské koalice nevyhovující jako španělský panovník, neboť by to byl nyní on, kdo by ve svých rukou soustředil příliš velkou moc. Roku 1713 uzavřela Anglie a další spojenci Habsburků s vyčerpanou Francií mír v Utrechtu, jenž potvrdil nástupnictví Filipa V. na španělském trůně (ovšem pod podmínkou, že španělské državy nespojí s Francií). Další mírovou smlouvou uzavřenou v Rastattu (1714) ukončil svůj boj i Karel VI., jemuž se za rezignaci na vládu ve Španělsku dostalo důležitých částí bývalého španělského panství v Evropě ,šlo o Španělské Nizozemí (dnešní Belgii) a o bývalé španělské državy na Apeninském poloostrově (zejména o Neapolsko, Milánsko a Sardinii).
Za Karlovy devětadvacetileté vlády se začala projevovat vnitřní slabost habsburské monarchie. Územní zisky z úspěšné války s Turky v letech 1716 až 1718 ztratila v dalším střetu na Balkáně o dvacet let později (1737-1738), v polovině 30. let přišla vinou neúspěšného střetu s Francií o některá území v Itálii. Velké politické, územní i finanční oběti stálo Karla VI. také mezinárodní uznání pragmatické sankce. Tento zákon, deklarující nedělitelnost habsburské monarchie a nástupnictví ženských potomků v případě vymření Habsburků po meči, vydal Karel VI. roku 1713, kdy ještě počítal s mužským potomstvem. Jeho manželka Alžběta Kristýna, s níž se oženil 1.8.1708, porodila po osmi letech manželství syna Leopolda Jana, ten však záhy zemřel (*/V1716). Poté již měla jen dcery: Marii Terezii (*1717-V1780), Marii Annu (*1718-V1744) a Marii Amálii (*1724-V1730). Snaze zabezpečit na mezinárodní scéně nástupnictví dcer, přesněji nejstarší dcery Marie Terezie, padl za oběť i jeden z Karlových významných pokusů o průnik monarchie do sfér koloniálních mocností, kterým byla Východoindická společnost, založená v roce 1718 v jihonizozemském Ostende.
Osobnost a povahu Karla VI. značně poznamenal jeho pobyt ve Španělsku. Vyhovoval mu španělský dvorský rituál, který zdůrazňoval majestát panovníka a který svazoval vídeňský dvůr do naprosto nepřirozené strnulosti. Císař Karel VI. byl velmi zbožným katolíkem, za jeho vlády se v českých zemích rozpoutala další nová vlna rekatolizace, směřující hlavně proti všem nekatolickým vlivům působícím na Čechy a Moravu z území Pruského království. Tato nová evropská mocnost se v době Karlovy vlády začala stávat zjevným a nebezpečným rivalem monarchie. Karel VI., který zůstal posledním mužským příslušníkem habsburské dynastie, zemřel v říjnu roku 1740. Byl pohřben v blízkosti svých rodičů a bratra Josefa I. v kryptě u vídeňských kapucínů.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka