Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


LEOPOLD I.

*9.6.1640, Vídeň, V5.5.1705, Vídeň; římský císař, český a uherský král

Arcivévoda Leopold se narodil jako v pořadí čtvrtý syn císaře a krále Ferdinanda III. a jeho první manželky Marie Anny Španělské. I když jeho dva starší bratři Filip August a Maxmilián Tomáš zemřeli ještě před jeho narozením, zůstával Leopold v pořadí druhým Ferdinandovým synem a jako takový neměl nárok na žádný z habsburských trůnů. Zatímco otcovým nástupcem měl být Ferdinand IV., s Leopoldem se počítalo pro duchovní dráhu. Měl následovat kariéru svého strýce arcivévody Leopolda Viléma, který byl několikanásobným biskupem a velmistrem řádu německých rytířů. V létě roku 1654 však Ferdinand IV. náhle zemřel a Leopold se stal budoucím panovníkem. Otec mu zajistil uherský a český trůn (Leopoldova uherská korunovace se konala 27.6.1655, korunovace českým králem proběhla 14.9.1656). Neúspěchem však skončila otcova snaha zajistit Leopoldovi korunu římského krále a tak mu zabezpečit nástupnictví v císařské hodnosti. Proti tomu vystoupila především Francie, která měla zájem na zmenšení vlivu Habsburků v říši. Zápas o římský trůn po smrti Ferdinanda III. byl první Leopoldovou samostatnou akcí na evropské politické scéně. Roku 1658 skončil jeho vítězstvím, 18.7.. byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římsko-německým císařem a o 13 dní později byl tamtéž korunován.
Habsburská monarchie se za vlády Leopolda I. potýkala s řadou vnitřních a vnějších problémů. Nebezpečí jí hrozilo ze dvou stran. Na západě od Francie, tradičního rivala Habsburků, na jihovýchodě od Osmanské říše. Zevnitř ji pak ohrožovala především nestabilní situace v Uhrách, přesněji v západní a severní části Uher, které nebyly obsazeny Turky a zůstávaly součástí monarchie. Zdejší šlechta několikrát za Leopoldovy vlády povstala a spojence přitom nacházela v sedmihradských knížatech a nezřídka také v osmanských Turcích. V letech 1633-1634 proběhla první velká srážka s Turky za Leopoldova panování a o 20 let později, roku 1683, oblehla osmanská vojska Vídeň. Díky pomoci evropských panovníků (především polského krále Jana III. Sobieského a německých knížat) byli Turci 12.9.1683 před Vídní poraženi. Toto vítězství znamenalo počátek úspěšné ofenzivy křesťanských vojsk, která pak v 80. a 90. letech 17. století postupně vytlačovala Turky z Uher. Po bitvě u Zenty (1697), kde zaznamenal své první velké vítězství Evžen Savojský, byl roku 1699 uzavřen karlovický mír, jímž habsburské monarchii připadlo území Uher se Sedmihradskem, Chorvatskem a Slavonií. Hranice monarchie na Balkáně se ustálily zhruba na linii Sáva-Dunaj-Transylvánské Alpy.
Vítězný boj s osmanskou Portou patří k vrcholným úspěchům Leopoldovy vlády. Na západě, kde se monarchie srážela s rozpínavou Francií, zaznamenal císař méně úspěchů. Monarchie se po boku Nizozemí, Španělska, Lotrinska a některých německých států zapojila do války proti Francii pod vládou Ludvíka XIV. a jejímu spojenci Švédsku v 70. letech 17. století. Mír uzavřený roku 1679 v Nijmegen vyzněl ve prospěch Francie a znamenal pro ni územní zisky i na úkor rakouských Habsburků. Teprve další konflikt v 90. letech a následný mír z Rijswijku (1697) vrátil Leopoldovi I. jeho územní ztráty z předchozí války. K dalšímu velkému střetu s francouzskými Bourbony došlo na sklonku Leopoldovy vlády ve válce o dědictví španělské (viz Karel VI.), jejího výsledku se však už Leopold I. nedožil. Přes některé dílčí neúspěchy Leopoldovy vlády vstoupila habsburská monarchie za jeho panování mezi skutečné evropské velmoci.
Pro české země znamenala Leopoldova doba především trvalý mír, kdy se mohly hospodářsky i demograficky zotavit z následků třicetileté války. Přes četné válečné srážky monarchie bylo jejich území (s výjimkou východní Moravy) ušetřeno přímých bojových akcí, jejich obyvatelstvo se však na těchto konfliktech podílelo velkým daňovým zatížením i přímou účastí ve vojsku. Leopoldova vláda byla také dobou vypjaté barokní zbožnosti, kdy se již zklidnila rekatolizace, protože Čechy a Morava byly v podstatě katolické (jen Slezsku byla po Bílé hoře ponechána legální možnost dvojvěří). Velkým problémem se v této době stávala sociální situace na venkově, jehož poddané obyvatelstvo se dostávalo do konfliktů s vrchnostmi. K největšímu selskému povstání došlo v Čechách roku 1680, v době Leopoldova pobytu v Praze.
Císař Leopold byl osobně kultivovaný a uměnímilovný vladař, skládal a provozoval hudbu, účastnil se dvorských baletních a divadelních produkcí. Jeho vídeňský dvůr se stal významným centrem barokní kultury. Leopold byl třikrát ženat a jeho manželky porodily celkem 16 dětí. Jeho první ženou se 12.12.1666 stala neteř, španělská infantka Markéta Marie Terezie. Narodili se jim synové Ferdinand Václav (*/V1667) a Jan Leopold (*/V1670) a dcery Marie Anna (*/V1672) a Marie Antonie (*1669-V1692). Druhé manželství uzavřel Leopold I. několik měsíců po smrti první ženy, dne 15.10.1673, se svou vzdálenou sestřenicí Klaudií Felicitas Tyrolskou, s níž měl dvě dcery, Annu Marii Žofii (*/V1674) a Marii Josefu Klementinu (*1675-V1676). Třetí manželkou Leopolda I. byla Eleonora Magdaléna Falcko-Neuburská (svatba se konala 14.12.1676). V tomto manželství se narodilo celkem 10 dětí, Josef, pozdější císař Josef I. (*1678-V1711), Kristýna (*/V1679), Marie Alžběta (*1680-V1741), Leopold Josef (*1682-V1684), Marie Anna (*1683-V1754), Marie Terezie (*1684-V1696), Karel, pozdější císař Karel VI. (*1685-V1740), Marie Josefa (*1687-V1703), Marie Magdaléna (*1689-V1743) a Marie Markéta (*1690-V1691). Císař Leopold I. zemřel po 48 letech vlády (na českém trůnu ho délkou panování předčil pouze František Josef I.) a byl pohřben pod skvostným barokním náhrobkem v habsburské kapucínské kryptě ve Vídni.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka