Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


MATYÁŠ

*24.2.1557, Vídeň, V20.3.1619, Vídeň; římský císař, český a uherský král

Syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské prožil mládí ve Vídni. Mladý arcivévoda měl malou naději na samostatnou vládu, protože byl v pořadí až třetím synem císaře. Neměl ani valné vyhlídky na uplatnění po boku Rudolfa II. (oba bratry nikdy nepojily sympatie), ani nemohl příliš počítat s uplatněním ve službách svých španělských příbuzných. Byl však od mládí velmi ambiciózní a své druhořadé postavení v habsburské dynastii těžko snášel. Ctižádostivost jej roku 1577 vehnala až do politického skandálu, když přijal úřad guvernér severního Nizozemí, které bylo ve válce se španělskými Habsburky. Postavil se tak prakticky proti vlastnímu rodu. Tajně odjel do Nizozemí, kde se stal loutkou v rukou části nizozemských stavů, tzv. legitimistů, kteří si nepřáli definitivní roztržku s Habsburky. Jejich politika však neměla reálnou naději na úspěch a roku 1581 skončilo celé toto pochybné mocenské dobrodružství fiaskem. Matyáš vyvolal značnou nevoli španělského dvora, u Rudolfa II. vzbudil velkou nedůvěru vůči své osobě i vůči svým veškerým budoucím činům a na evropské politické scéně se načas zcela zdiskreditoval. Po jeho návratu do Rakous vykázal Rudolf II. Matyáše do Lince, kde pak sídlil deset let. Teprve roku 1593 poté, co se jeho bratr Arnošt stal místodržitelem ve Španělském Nizozemí (dnešní Belgii), získal po něm Matyáš místodržitelství v Horních a Dolních Rakousích. Roku 1594 se spolu s bratrem Maxmiliánem stal velitelem císařského vojska bojujícího proti Turkům v Uhrách. V následujícím roce nečekaně zemřel arcivévoda Arnošt a Matyáš se náhle stal Rudolfovým nejstarším bratrem. Začal intenzivně uvažovat o možnosti ujmout se jednou po něm vlády v monarchii. V této době získal nadaného politického poradce, vídeňského biskupa Melchiora Klesla, který měl v budoucích letech stát v pozadí Matyášova vzestupu.
Po těžkém onemocnění Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. století se velká císařova nedůvěra vůči Matyášovi změnila ve stihomam. Roku 1606 došlo ve vztazích mezi bratry ke krizi, Matyáš svolal do Vídně tajnou schůzku významných arcivévodů, kde byl uznán za Rudolfova nástupce. Rudolf odmítl mírovou smlouvu, kterou Matyáš z jeho pověření uzavřel ve Vídni s uherskými povstalci a spojenci Turků pod vedením Štěpána Bočkaje. Krize vyvrcholila roku 1608, kdy Matyáš za podpory rakouských, uherských a moravských stavů vojensky vtáhl do Čech. Libeňským mírem z června 1608 byl Rudolf donucen ratifikovat zmíněnou smlouvu a vzdát se ve prospěch bratra vlády nad všemi zeměmi monarchie kromě Českého království. Matyáš byl 19.11.1608 korunován uherským králem. Roku 1611, po neúspěšném vpádu pasovského vojska do Čech, které zde mělo duševně již těžce nemocnému císaři navrátit ztracené pozice, byl Rudolf II. donucen k abdikaci a Matyáš se stal českým králem (korunován byl 23.5.1611). Téhož roku se oženil se svou neteří Annou Tyrolskou (4.12.), jejich manželství zůstalo bezdětné. Po Rudolfově smrti byl 13.6.1612 ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen a korunován císařem.
Spojenectví císaře Matyáše se stavovskými obcemi jednotlivých zemí monarchie v době jeho střetu s Rudolfem II. bylo pouze dočasné. Matyáš byl stavům za svůj vzestup zavázán, ale snažil se vládnout v intencích habsburského absolutismu, což muselo vést k roztržce. Ve svých državách usiloval navíc o zmenšení vlivu nekatolíků (ostatně již v 90. letech 16. století jako místodržitel rakouských zemí uskutečnil rekatolizační tažení). Jeho postoje vyvolávaly napětí zejména v Čechách, kde byla nekatolická opozice posílena Rudolfovým majestátem zaručujícím nekatolíkům náboženskou svobodu. Situaci zde nenapomohlo ani jednání o Matyášově nástupci, kterým se stal příslušník štýrské linie Habsburků, Ferdinand Štýrský (Ferdinand II.). Český sněm jej sice roku 1617 skoro jednohlasně přijal za krále, ale u mnohých nekatolíků vzbuzoval tento budoucí panovník, známý nekompromisními postoji vůči protestantům, vážné obavy. Nábožensko-politická krize v Čechách vyvrcholila 23.5.1618 pražskou defenestrací Matyášových místodržících. V prvních měsících po defenestraci se sice obě strany, tj. čeští stavové i Matyáš, připravovaly na vojenský zápas, současně však hledaly možnosti smíru a kompromisu. Nejvýznamnějším představitelem kompromisního křídla byl kardinál Melchior Klesl, a proto jej exponenti ostrého postupu proti českým stavům, Ferdinand Štýrský a Matyášův bratr Maxmilián, v červenci 1618 zajali a uvěznili. Tím se otevřela cesta k vojenskému střetu, z něhož však již císař Matyáš zažil jen úvodní fázi. Zemřel v březnu 1619 ve věku 62 let. Byl pohřben ve Vídni, od roku 1633 odpočívá v rodové kryptě Habsburků pod klášterem kapucínů, kterou založila jeho manželka Anna Tyrolská.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka