Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


PŘEMYSL OTAKAR II.

*okolo 1233, (?),V26.8.1278, Moravské pole; český král

Druhorozený syn krále Václava I. a Kunhuty Štaufské vystupuje poprvé roku 1248, kdy zahájil odboj proti svému otci Václavu I. Skupina šlechticů zvolila totiž mladého Přemysla ,,mladším králem", přestože se stal již v předchozím roce po smrti svého bratra Vladislava markrabím moravským a navíc byl jediným dědicem trůnu. Byl jedním z nejvážnějších kandidátů na babenberské dědictví. Zdá se, že druhorozený Přemysl byl původně určen k církevní dráze. Svému otci, který se k němu nedokázal přiblížit, se postupně odcizil. Přes řadu vzájemných konfliktů došlo nakonec ke kompromisu, jenž se stal základem následných společných přemyslovských výbojů. Roku 1246 vymřel po meči rakouský a štýrský panovnický rod Babenberků. Po krátkém mezidobí, kdy se tamní vlády ujal starší Václavův syn, se roku 1250 nástupnická situace vyvinula neobyčejně příznivě pro české panovníky. Mladý Přemysl byl rakouskými pány vyhlédnut za nového vévodu s podmínkou, že se ožení se sestrou posledního Babenberka Markétou. Ta však byla ještě starší než Přemyslův otec Václav I., narozený roku 1205. Přesto se 12.2.1252 slavila svatba. Tento výrazně politický akt pobouřil uherského krále Bélu, který rovněž usiloval o Rakousy. Vzájemné potyčky vyvrcholily v červnu roku 1260 bitvou u Kressenbrunu, v níž Přemysl zvítězil. Mírové smlouvy posílil Přemyslův sňatek s Bélovou vnučkou Kunhutou poté, co bylo jeho předchozí manželství rozvedeno. Teprve v roce 1261 se Přemysl nechal korunovat českým králem.
Přemysl Otakar II. vytvořil rozsáhlou říši, která sahala až k Jaderskému moři. Vedle rakouských zemí získal roku 1261 Štýrsko, 1269 Korutany, Kraňsko a vindickou marku, 1272 se stal generálním kapitánem aquilejského patriarchátu. Roku 1266 připojil k Čechám Chebsko a patrně roku 1273 Sušicko. V letech 1254 až 1245 a 1267-1268 vedl křížové výpravy do pobaltských Prus, kde založil hrad Královec (Königsburg). Cílem výprav bylo vytvořit pod českou vrchní správou jednotné území v oblasti Prus a Litvy a získat tak vliv na polská knížata, ale také posílit postavení u papežské kurie. Je pravděpodobné, že měl Přemysl v úmyslu aspirovat na římskou korunu, jak naznačují některá jednání z let 1254-1255. Díky svému dynamickému a úspěšnému postupu na jihu se však zřejmě zdál říšským knížatům příliš silným mužem.
V zahraniční politice postupoval Přemysl Otakar kolísavě, uznal římským králem jak Richarda Cornwallského králem tak Alfonse Kastilského. Od roku 1266 užíval titulu ,,ochránce jmění korunního vpravo od Rýna", který mu propůjčil Richard. Ovládal tak fakticky část říšského jmění. Roku 1273 byl zvolen římským králem hrabě Rudolf Habsburský, který se úspěšně pokusil o restituci těchto majetků. Přemyslův konflikt s Rudolfem byl nevyhnutelný, zvláště když ,,král železný a zlatý", jak Přemysla Otakara II. označovali již současníci, na počáteční Rudolfovy snahy nereagoval. Ba dokonce neuznal ani za vhodné přijmout od nového římského krále své země jako léno, byť šlo v té době o akt pouze symbolický. Roku 1274 byl Přemysl zbaven vlády v alpských zemích. Jeho postavení v Čechách bylo v té době navíc oslabováno neklidem a povstáními. Roku 1276 proti němu povstali i jihočeští Vítkovci, kteří se nemohli smířit se založením Českých Budějovic a kláštera Zlaté Koruny na území jižních Čech.
Přemysl Otakar se musel podrobit svému soupeři. V listopadu 1276 se ve Vídni smířil s Rudolfem Habsburským, vzdal se Rakous, Štýrska, Korutan, Kraňska i Chebska. Ponechal si pouze Čechy a Moravu, které přijal od Rudolfa v léno. Nový konflikt s římským králem byl však jen otázkou času. Roku 1278 se Přemysl odhodlal k ofenzivě, která skončila bitvou na Moravském poli u Dürnkrut (Suchých Krut) 26.8.1278. Přemysl bitvu nejen prohrál, ale ztratil v ní i život. Tělo zabitého českého krále, nabalzamované a veřejně vystavované ve Vídni, bylo pohřbeno až po uplynutí papežské klatby roku 1279 ve Znojmě. Teprve v roce 1296 byly královy ostatky převezeny do pražského kláštera Na Františku a roku 1373 uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
Za pětadvacetiletého panování Přemysla Otakara II. vyvrcholily zásadní společenské přeměny českého státu, který se přetvořil ve vrcholně středověkou centralizovanou monarchii. Přemysl už na počátku své vlády provedl reformu soudnictví založením zemského soudu, jehož úředníci se nazývali nejvyššími zemskými úředníky. Za Přemyslovy vlády se začal odlišovat sněm a soud, byly založeny zemské desky. Vyvrcholilo také zakládání královských měst (např. Čáslav, Louny, Kadaň, Č.Budějovice). Přemysl dal postavit i řadu významných královských hradů, např. Bezděz. Velmi nákladná politika byla umožněna rozmachem těžby stříbra. Na sklonku jeho vlády došlo k legendární stříbrné horečce u pozdějšího města Kutné Hory.
Přemysl Otakar II. byl dvakrát ženat. Manželství s Markétou Babenberskou zůstalo bezdětné. Z manželského svazku s Kunhutou Haličskou se narodily čtyři děti: Kunhuta (*1265-V27.11.1321), Anežka (*5.9.1269-V17.5.1296), Václav (*27.9.1271-V21.6.1305) a Markéta (*před 1285-V?). Ze vztahu s rakouskou šlechtičnou Anežkou Palceřík pocházely tři nelegitimní děti: Mikuláš (*1255/56-V1318), Anežka (*před 1260-V?), Eliška (*před 1260-V?). Přemysl měl ještě dalšího syna, levobočka Jana (*?-V26.8.1296).
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka