Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


RUDOLF II.

*18.7.1552, Vídeň, V20.1.1612, Praha; římský císař, český a uherský král

Syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské prožil prvních jedenáct let života s rodiči ve Vídni, mezi lety 1563-1571 byl spolu s bratrem Arnoštem vychováván na dvoře svého strýce, španělského krále Filipa II. Po návratu mu otec jako svému nejstaršímu synovi zajistil nástupnictví v jednotlivých zemích habsburské monarchie a v Římsko-německé říši. Dne 25.9.1572 byl v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován uherským králem, 22.9.1575 se konala jeho pražská korunovace. Téhož roku byl zvolen a korunován římským králem (27.10. a 1.12.1575). Samostatné vlády se ujal po smrti Maxmiliána II. v říjnu roku 1576, kdy se stal i nástupcem otce v císařské hodnosti.
Mladý panovník, který dopodrobna poznal mechanismus absolutní královské moci ve Španělském království, musel svou vlastní vládu postavit na zcela jiných principech. Středoevropská mnohonárodnostní monarchie se silnými stavovskými obcemi v jednotlivých zemích, navíc z velké části nekatolickými, vyžadovala mnohem citlivější přístup, s tím se však Rudolf většinou dokázal vyrovnat. Kupříkladu v jeho politice vůči českému prostředí je patrná promyšlená koncepce a kompromisní přístupy. Ve složitých náboženských poměrech v tomto království sice podporoval katolickou stranu, svůj vliv na obsazování důležitých úřadů katolickou šlechtou však prosazoval postupně a dokázal se tak vyhnout cílenějšímu odporu nekatolíků.
Rudolf II. si během prvních let své vlády oblíbil Prahu, kde často pobýval. Podnikl nezbytné stavební úpravy Pražského hradu a roku 1583 sem definitivně přenesl své sídlo. Pro jeho rozhodnutí měla velký význam skutečnost, že České království považoval za nejpevnější základnu svého politického postavení, ale důležitou roli tu hrála i poloha Prahy, která byla výhodným východiskem pro říšskou politiku a na rozdíl od Vídně se nikdy nedostala do přímého ohrožení Turky. Město se po dobu Rudolfova panování stalo centrem evropské politiky a významným střediskem uměleckého života manýrismu, vázaným především na Rudolfovy sběratelské zájmy. Jeho ,,kunstkomora" patřila k nejvýznamnějším sbírkovým kolekcím uměleckých předmětů a pozoruhodností soudobé Evropy.
Vláda císaře Rudolfa II. byla poznamenána i jeho duševní nemocí. Předpokladem pro psychická onemocnění Habsburků 16. a 17. století byly především manželské svazky blízkých příbuzných, které provázaly španělskou a rakouskou větev rodu, v Rudolfově případě byli jeho rodiče vlastní bratranec a sestřenice. Podle názoru dnešních lékařů se u tohoto panovníka jednalo nejspíše o cyklickou maniodepresivní psychózu, kombinovanou s progresivní paralýzou jako vyústěním luetického onemocnění. První nemoc, od níž se odvíjejí jeho další psychické potíže, především vlny depresí a apatií, vypukla na počátku 80. let 16. století. Další prudký atak duševní choroby přišel roku 1598, na přelomu 16. a 17. století u něj vyvrcholila vážná krize, doprovázená záchvaty zuřivosti. Tehdy Rudolfa II. začali politicky odepisovat i nejbližší příbuzní, což u nemocného posilovalo jeho stihomam. Zvláštní obavy měl z mocenských ambicí bratra Matyáše, který jej pak skutečně, jako jeho nejstarší žijící bratr, vystřídal v čele monarchie i na císařském trůně. U Rudolfa II. se projevovaly i rysy slavomamu, a to v souvislosti s válkou s Turky v Uhrách (1593-1606). Císař se sám chtěl považovat za velkého vítěze nad Turky, i když bojiště v Uhrách nikdy nespatřil a reálné postavení jeho armád nebylo většinou zdaleka tak příznivé.
Rudolf II. se nikdy neoženil a i to bývá spojováno s jeho nemocí. Ženitba bylo jedno z témat, které mu mohlo narušit duševní rovnováhu a zvláště svatba jeho ,,věčné" snoubenky infantky Isabely Kláry Evženie s bratrem Albrechtem roku 1599 přispěla k zhoršení jeho zdravotního stavu. Ve stycích se ženami se většinou omezoval na krátkodobé sexuální vztahy, výjimku tvoří jeho dlouholeté soužití s konkubínou Kateřinou Stradovou. Rudolf II. měl 6 či 7 levobočků, o nich se však dochovalo jen velmi málo informací. Nejznámější je jeho duševně nemocný syn Julius Cesar d´Austria (*asi 1585-V1609), pravděpodobně také syn Kateřiny Stradové.
Vliv duševní choroby na politické aktivity Rudolfa II. je nesporný, bývá však často přeceňován. Rudolf II. rozhodně nebyl pouhým ,,šílencem na trůně", po většinu vlády si zachoval politickou aktivitu a schopnost rozhodování, byť periodicky ovlivňované zmíněnou nemocí. Její vliv se nejvíce projevil v posledních letech Rudolfova života. Když roku 1606 vypukla další recidiva Rudolfovy duševní choroby, uznali habsburští arcivévodové na své tajné schůzce ve Vídni Matyáše za hlavu rodu a nástupce v čele monarchie. Skutečnost, že se Rudolf II. o tomto tajném jednání záhy dověděl, prohloubila jeho nenávist k Matyášovi. Roztržka mezi bratry vyvrcholila v květnu 1608. Arcikníže Matyáš podporovaný uherskými, rakouskými a moravskými stavy si vojenským tažením ku Praze vynutil vládu nad Rakousy, Uhrami a Moravou. Rudolfovi zůstala česká koruna a titul římského císaře. V roce 1609 podlehl nátlaku českých stavů a vydal jim proslulý Majestát na náboženskou svobodu. O dva roky později, kdy již lze hovořit o faktickém rozkladu jeho osobnosti, podnikl se svým bratrancem, pasovským biskupem arciknížetem Leopoldem, riskantní vojenské dobrodružství. Na počátku roku 1611 vpadlo do Čech pasovské vojsko, které mělo donutit české stavy i nenáviděného bratra k poslušnosti. Zmocnilo se jižních Čech, pokračovalo na Prahu a obsadilo její levobřežní část (Hradčany a Malou Stranu). Tím však celá akce s nezdarem skončila. V dubnu 1611 byl Rudolf donucen abdikovat na český trůn a o devět měsíců později na Pražském hradě zemřel. Byl pohřben do královské hrobky ve Svatovítské katedrále.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka