Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


Vaclav_Havel

Život:

Tak jako ostatní média, pochopitelně i my se musíme připojit ke knihám o Václavu Havlovi. Nespočet článků o prezidentovi vyšlo v nejrůznějších denících, časopisech a dokonce i na internetu.

Na to, aby popsal autor bulvární příběhy manželů Havlových , nepotřebuje žádný spisovatel ani kousek profesionality. Napsat, že Václav Havel prodal to či ono, nebo se nepohodl s příbuznými dokáže napsat opravdu kde kdo, ale popsat, charakterizovat a ohodnotit nějakou hru, odborně polemizovat nad zdravotním stavem či shrnout dosavadní politickou činnost není nijak lehké. Proč se nevydávají pravidelné recenze knih Václava Havla, proč někdo nezapojí do práce i mozek a součástí každé zprávy o zdravotním stavu je i nákres, obrázek či pouhý rozhovor z lékařem např. o nemocích trakčníku, obtížnost či naopak lehkost operace tlustého střeva aj.

Novinářů, kteří dovedou vytvořit z komára velblouda je mnoho, ale dobrých reportérů profesionálů je málo.

Naopak já se budu snažit doložit všechna tvrzení odbornými podklady. Součástí této knihy je popis anatomických součástí lidského těla, důsledně pak zažívacího systému. Současně s tímto problémem se budu zaobírat současnou i minulou literární tvorbou Václava Havla a jeho politický život.

V multimediální podobě je pak tato kniha doplněna o úryvek neznámější divadelní hry Audience.

Nyní již k bodu prvnímu, životopis.

Narozen v Praze 5. Října 1936. Pochází ze známé pražské podnikatelské rodiny. Dědeček Václav H. postavil palác Lucerna, otec Václav M. Havel, autor osmidílných memoárů, vybudoval vilovou čtvrť Barrandov.

Václav Havel pracoval v letech 194-1955 jako chemický laborant, 1955 začal studovat na Ekonomické fakultě ČVUT, školu však nedokončil. V letech 1957-1959 absolvoval základní vojenskou službu, v období 1959-1960 pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC. V roce 1960 se stal jevištním technikem v Divadle Na Zábradlí, později asistentem režie a dramaturgem. V Divadle Na Zábradlí byly poprvé uvedeny jeho hry. V roce 1966 ukončil studia na DAMU. Poté až do roku 1989 ve svobodném povolání. Z literárních směrů. V roce 1965 člen redakční rady literárního měsíčníku Tvář, předseda Aktivu mladých spisovatelů SČSS, předseda kruhu Nezávislých spisovatelů. V roce 1969 byl obviněn z podvracení republiky. V roce 1975 založil samizdatovou Edici Expedice. Roku 1977 byl spoluzakladatelem a jedním ze tří prvních mluvčí Charty 77, ve stejném roce vzat do vyšetřovací vazby a odsouzen podmíněně na čtrnáct měsíců pro poškozování zájmů republiky v cizině. 1978 spoluzakladatel Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1979 odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky. V roce 1983 mu byl ze zdravotních důvodů výkon trestu přerušen. V letech 1986 - 1989 člen rady samizdatového časopisu O divadle. Mezi rokem 1987 - 1989 člen redakční rady samizdatových Lidových novin. V lednu 1989 zadržen na Václavském náměstí při pokusu položit na počest J. Palacha květiny k soše sv. Václava. Odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně v květnu podmíněně propuštěn z výkonu trestu. V červnu inicioval a podílel se na petici Několik vět. 19. Listopadu 1989 se stal iniciátorem a spoluzakladatelem úvodního prohlášení Občanského fóra a vedoucí osobností tohoto hnutí. 29. Prosince 1989 a následně pak 5. 7. 1990 zvolen prezidentem ČSSR. Po neúspěšném jednání o udržení společného československého státu podal 20. 7. 1992 demisi. Od 2. 2. 1993 prezidentem ČR.

Prezident Václav Havel prodělal za dobu svého působení v politice mnoho lehčích, ale i vážnějších onemocnění.

V březnu 1990 prodělal operaci břišní kýly. V roce 1991 a 1992 mu nemoci „daly pokoj“, ale v zápětí v roce 1993, 7.1., prodělal prezident operaci na odstranění podkožní hnisavé výdutě. Následně pak od 27. 5. do 4.6. pobyl v nemocnici, byl mu odstraněn nezhoubný podkožní útvar v místech nad kostrčí. Při návštěvě Thajska v roce 1994 (únor), prodělal prezident zlomeninu žeber. 14.3. jej skolí lehká chřipka, kterou se ovšem nedaří léčit a 30.3. je prezident převezen do nemocnice s komplikovaným zánětem plic. V roce 1996 prodělával plicní onemocnění a virové indispozice prezident každou chvíli, 5.11. , 18.11. virové onemocnění zkomplikoval zánět plic, 2. 12. Odstraněn zhoubný nádor na plicích, 5. 12. Se k tomu přidaly komplikace lehkým zánětem plic a 6.12. je napojen na podpůrné dýchání. V březnu 1997 po návratu z belgických Spa prodělal menší chřipku. 30.10. prodělal virové onemocnění spojené se zánětem průdušek. 2.11. převezen do nemocnice se zápalem plic. 12.2. lékaři léčí zánět průdušek, je použita tracheostomie. 14.4. hospitalizace v podezření na perforaci tlustého střeva.16.4. operován v Insbrucké nemocnici, operace byla úspěšná a prezidentovi byl dočasně vytvořen umělý vývod. Není přesně řečeno, který den se „objeví“ insbrucký lékař v pražské nemocnici na zpětné připojení tlustého střeva ke zbytku zažívacího traktu, ale bude to brzo. V současné době je již prezident Havel po úspěšném operaci vrácen do normálního života.

Zatím za poslední událost, týkající se zdraví Václava Havla je operace v Insbrucku.

Nemoc Václava Havla přinesla řadu úvah o konkrétním budoucím obsazení prezidentského úřadu, ale též o smyslu a zakotvenosti prezidentské instituce v české společnosti. Pro ni představuje prezident instituci, soubor rolí, očekávání a symbolů. Má pro ni svoji aktuální politickou úlohu, je však také reprezentantem státnosti a národních tradic.

Občané od českého prezidenta očekávají vážnost, důstojnost, svým způsobem formální a ceremoniální vystupování a reprezentaci. Takové nároky jsou podobné nárokům na monarchu

Pochopitelně zdraví před politikou má vždy přednost. Aby každý z nás věděl co je to tracheostomie, perforace a mnohé jiné stručně popíši základní pojmy anatomie lidského těla.

Nyní, jak jsem již popisoval podle odborných knih a časopisů se pokusím odborně vysvětlit nemoci, které Václav Havel prodělal či prodělává.

V březnu 1990 prodělal Václav Havel operaci břišní kýly. Kýla velice často vzniká vysunutím libovolného orgánu dutiny břišní mimo ni např. klička tenkého střeva se může při ochabení břišních svalů zasunout do tříselného kanálu. Objevuje se často jako boule v oblasti třísla. Léčí se operativně nebo pomocí kýlního pásu.

Častými momentálními indispozicemi jsou virová onemocnění. Častými „virózami“ je virosa dýchací soustavy, kde inkubační doba mnohdy není nijak dlouhá, lze ji poř¨čítat na hodiny. Onemocnění se léčí antibiotiky a vitamínovou kůrou. Prevencí těchto onemocnění je dostatečné množství vitamínů, dostatečný spánek, sport a žádné nervové vypjetí.

V roce 1996 provázely Václava Havla většinou nemoci dýchacího systému. Při komplikovanějších zánětech plic se používá tracheotomie neboli podpůrné dýchání za pomoci dýchacích přístrojů. Do plic je přímo zaveden vývod dýchacího přístroje pro snazší dýchací činnost. Po opětovném „zmotoření“ průdušnic se tracheotomie odstraňuje.

Poslední nemocí, která by se dala zařadit mezi ty vážnější, byla operace tlustého střeva.

Častými nemocemi v pokročilejším věku jsou právě nemoci tlustého střeva. Při špatné funkci či odumření části střeva je buď, při menším odumření část odstraněna a konce k sobě opět přišity, nebo při komplikovanějších či horších operacích vyveden konec tlustého střeva do speciálního vývodu, neboli trubici, která odvádí tekutiny mimo tělo. V případě Václava Havla byla trubice zavedena preventivně, ta byla následně po návštěvě MUDr. Bodnera v Praze odstraněna a konce střeva spojeny dohromady.

V předchozích odstavcích jsem stručně popsal odborné pojmy prezidentova zdraví.

 

Dielo:

Pochopitelně, že Václav Havel nebyl pouze politik, ale zejména spisovatelem, dramatikem, scénáristou. Této práci se věnoval poměrně dlouhou dobu.

Přelom v poetice dramatu znamenala Havlova aktovka Audience. Autor ji napsal roku 1975 původně jen pro pobavení přátel na pravidelných večírcích. Hra byla v kruzích „druhé kultury“ mimořádně úspěšná, brzy následovaly další jednoaktové kusy Vernisáž a Protest. Na připravovanou premiéru Audience a Vernisáže ve Vídni pozval autora oficiálně rakouský ministr školství a kultury. Autorovi však úřady odmítly vydat pas a ministru Sinowatzovi sdělili, že Václav Havel není reprezentantem Československé kultury. Audience, Vernisáž a Protest měly výrazné dobově dokumentární a autentické rysy. V hlavní postavě disidenta a spisovatele Vaňka nebyla obtížné poznat rysy tvůrce samého. Úryvek z díla vše nasvědčuje.

Sládek: Co vy jste se to vlastně psal? Jestli se můžu zeptat?

Vaněk: Divadelní hry.

Sládek: Divadelní hry? A to se hrálo někde na divadle?

Vaněk: Ano.

Sládek: Hmm. No jo, no jo. Tak divadelní hry, říkáte poslyšte, to byste měl napsat něco o našem pivovaře. Třeba o takovém Burešovi. Znáte ho?

Vaněk: Ano.

Sládek: Ale stejně, to jste nemyslel, co?

Vaněk: Co jsem nemyslel?

Sládek: No, že budete jednou koulet suchy v pivovaře.

Vaněk: Hmm.

Sládek: To jsou paradoxy, co?

Audience vyvolala sérii podobných her s titulní postavou Ferdinanda Vaňka - Havel sám napsal ještě Vernisáž a Protest.

Vliv na Havlův příklon k divadlu mohly mít i takové náhody, jako seznámení s Olgou Šplíchalovou, jeho pozdější ženou, která divadlo milovala, a dokonce sama ochotničila, anebo nástup do zaměstnání kulisáka v Divadla ABC, které mu po vojně a dalším zamítnutí přijetí na DAMU z nouze a ze staré známosti s Janem Werichem zprostředkoval otec. Náhodou už ovšem nebylo to, co si Havel odnesl z příležitosti být svědkem Werichovy divadelní labutí písně a ještě jej vidět při nezapomenutelných forbínách s Miroslavem Horníčkem. Tady pochopil, že divadlo může být „živoucím duchovním ohniskem, místem společenského sebeuvědomování, (...) prostorem svobody a nástrojem lidského sebeuvědomování“ (Dálkový výslech), zároveň si ale asi také uvědomil, že právě jemu divadlo skýtá jedinečnou příležitost k uplatnění současně autorského i organizovaného puzení, ke skloubení osobní iniciátorské role s účastí na kolektivním díle, k tvůrčímu prolnutí poetiky s politikou. Konvenovat mu musela i tradice prorepublikového, levě orientovaného Osvobozeného divadla, personifikovaná Werichovou osobností, přitom však se už sám cítil přitahován atmosférou scén typu Divadla Na zábradlí, Semaforu, Rokoka či Paravanu, vznikajících postupně od roku 1958, kdy jim základ položily text-appealy v Redutě.

Rozvoj těchto „divadel malých forem“ nezastavila přes nejrůznější ataky ani nová vlna represe, do níž se Havel v roce 1959 z vojny vracel. Zákaz Škvoreckého Zbabělců (1958) a sborníku Jazz 58, čistky v Čs. Spisovateli, únorová konference o filmu v Banské Bystrici či červnové zastavení Května vrhly slibný vývoj zejména v literatuře a filmu na několik let zpět, divadlo však jako by už zůstalo místem nonkonformního neideologického usilování. Možná právě tato shoda vnitřních a vnějších předpokladů, osobní a společenské situace, rozhodla definitivně, v jakém vlastně literárním žánru se Havel uplatní především - přitom ale vzhledem k charakteru jeho divadelní tvorby zůstane už navždy otevřená hypotéza, není-li vlastně i ona sama náhražkou za veřejné uplatnění politické jakého se autorovi v plné míře dostane až po roce 1989.

Vybízí k ní fakta, že vedle konkrétní dramatické tvorby, zahájené neuvedenou aktovkou Rodinný večer (1959), pokračuje okamžitě Havel i v činnosti kritické a teoretické, např. v časopisech Divadlo či Kultura, a nejen že ji v průběhu 60. Let postupně rozšiřuje do řady dalších periodik (Divadelní noviny, Host do domu, Literární noviny), ale systematicky ji také myšlenkově prohlubuje i filozoficky zobecňuje. Z kritika a teoretika umění - či alespoň vedle něho - se tak stále zřetelněji vyvíjí kritik společenský, politický publicista a esejista, uvažující v pozoruhodném rozkmitu od abstraktních modelů fungování a myšlení společenských struktur (esej O dialektické metafyzice) až k velmi konkrétním návrhům uplatňovaným a zastávaným s přesvědčením, že mezi životní teorií a praxí nesmí být rozpor. Tento postoj má přitom okamžitý vliv i na jeho divadelní kariéru: právě úvahy o malých divadlech jej převedou do přímého kontaktu s nimi a vyvolají v roce 1960 nabídku Ivana Vyskočila (1929), aby Havel přešel k němu do Divadla Na zábradlí. Zase jako kulisák, ale s výhledem i na širší spolupráci, která se dokonce v podobě spoluautorství s Vyskočilem uskuteční hned následujícího roku při práci na dramatickém pásmu Autostop (1961). Na tématu tehdy módního a zároveň důležitě funkcionářsky „diskutovaného“ způsobu cestování se v něm oběma podařilo vystavět pět „demonstrací“, v nichž poprvé odkrylo své možnosti absurdní drama domácího původu i látky.

Absurdní groteska o odlidšťující moci fráze, živené zdravou filozofií středních vrstev, přichází v ten nejvhodnější čas. Ještě rok předtím bouřily sice ulice protiamerickými demonstracemi za karibské krize, teď se ale režim začíná sám otřásat, uvnitř stranických struktur probíhá mocenský boj, odvolávají se staré zákazy a tiše rehabilitují vlastní kacíři. To vše skrývá možnost atakovat systém a i zvenčí, učinit předmětem zobrazení samotnou jeho byrokratickou nemohoucnost, rozkrýt parodicky jeho nesmyslnost a přitom obnažit i obludnou neúprosnost odcizení člověka sobě samému, k němuž v takovém systému dochází. Pojem odcizení vztáhla na současnost už biblická konkurence o Franzi Kafkovi v roce 1963 a linie absurdního dramatu, pokračující v divadle Na zábradlí.

Z popisovaných děl bych rád charakterizoval Zahradní slavnost napsanou v roce 1963. Obsahem tohoto dramatu je: Hugo Pludek se svými rodiči očekává příchod otcova spolužáka a kolegy Kalabise, který je teď náměstkem, aby Hugovi poradil, jak se v životě uplatnit. Ale v pět hodin večer oznamuje Kalabis telegramem, že nemůže přijít, protože se musí večer zúčastnit zahradní slavnosti Likvidačního úřadu. Matka rozhodne, že Hugo půjde za Kalabisem na zahradní slavnost. Hugo se sebere a jde. - Na zahradní slavnosti se sice s Frantou Kalabisem nesejde, zato se seznámí s likvidačním tajemníkem a tajemnicí a také se zahajovačem Plzákem, který pracuje na Zahajovačské službě závod 02. Plzák najde v Hugovi zalíbení jednak proto, že má také legitimaci, jednak proto, že má talent mluvit o ničem a opakovat fráze, které odposlouchal od Plzáka. Hugo zveřejní, že se hodlá vypravit za Plzákovým šífem a zeptat se ho, nebylo-li by v Zahajovačské službě volné místo. Ovšem Plzák si Hugovy jalové řeči vyloží jinak: jako že je revize, která zjistila nedostatky v práci Zahajovací služby a proto se zlikviduje.

Z dalších knih již jen citáty, poznáte z které hry je úryvek?

Věra: Jsme moc rádi, že jsi přišel

Michal: Báli jsme se, že už nepřijdeš

Věra: Velice jsme se už na tebe těšili

Michal: Co budeš pít? Whisky?

Bedřich: Třeba

...

Bedřich: Tady se to nějak změnilo

Věra: Však se s tím Michal taky nadřel! Znáš ho přece, když se do něčeho dá, nepřestane, dokud nemá všechno tak, jak si to plánoval

Michal: Dodělal jsem to předevčírem, nikdo tu ještě nebyl, takže dnes máme vlastně takovou malou vernisáž. S ledem?

Poznali jste? Pokud ano, pak jste dobří, pokud ne, zde je odpověď: Vernisáž (1975).

A ještě kompletní výčet autorovy tvorby:

Autostop 1961

Rodinné večery, Život před sebou 1959

Vyrozumění 1965

Ztížená možnost soustředění 1968

Spiklenci 1970

Žebrácká opera 1973

Audience, Vernisáž 1975

Horský hotel 1976

Protest 1978

Chyba 1983

Largo Desolato 1984

Pokoušební 1985

Asanace 1987

Zítra to spustíme 1988

Zahradní slavnost 1963

Ačkoli je Václav Havel po celém světě známým a uznávaným spisovatelem, jeho dílo nejen že není čtenářům běžně přístupné, ba dokonce dodnes nikdo nezpracoval jeho bibliografii. V současnosti probíhají intenzivní práce na přípravě spisů Václava Havla, jejich vydání je rozděleno do dvou částí. První tvoří vlastní sedmisvazkové Spisy Václava Havla, které jako celek vydá TORST na podzim letošního roku, druhou část bude tvořit zatím nestanovený počet svazků s názvem Václav Havel: Dokumenty 1 a 2.

Spisy jsou rozvrženy do těchto svazků:

· 1. Hry - svazek obsahuje všechny Havlovy divadelní, televizní a rozhlasové hry.

· 2. Eseje a jiné texty z let 1953-1969 - tento svazek bude pro většinu čtenářů havlova díla největším překvapením. Shrnuje totiž nejen články publikované v daném období, ale i velké množství článků dosud nezveřejněných.

· 3. Eseje a jiné spisy a jiné texty z let 1970-1989

· 4. Dopisy Olze

· 5. Projevy a jiné texty z let 1990-1992

· 6.Projevy a jiné texty z let 1992-1998

· 7. Básně. Antikódy

 

Politika:

Václav Havel se stal 28. 12. 1989 prezidentem ještě ČSSR. Následně pak ČSFR a poté ČR. Jak se jako prezident „ujal“ vypráví následující dokumenty.

Hnutí za občanská práva vydalo Chartu 77

(čes-7.1.1977)- 1. Ledna založené hnutí za občanská práva Charta 77 uveřejnilo v Praze výzvu, aby vláda Československa v souladu se závěrečným aktem KBSE dodržovala lidská a občanská práva. Charta 77 volila na každý rok tři mluvčí: prvními byli Václav Havel, filozof Jan Patočka, jenž brzy po tvrdých výsleších zemřel po záchvatu mozkové mrtvice, a bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek. První signatáři byli šikanováni a vyslýcháni. Režim proti nim vypoutal zběsilou kampaň.

(čes-10.12.1989)- Poprvé od orku 1948 byla vytvořena v Československu vláda, v níž komunisté byli v menšině. Jakmile vláda v čele s M. Čalfou, v té době ještě členem KSČ, složila do rukou normalizačního prezidenta Gustáva Husáka přísahu, ten na svůj úřad rezignoval.

Z 21 členů vlády tvořili komunisté menšinu. Přes jejich odpor se do vlády dostali i disidenti. Jiří Dinstbier se stal ministrem zahraničních věcí, Slovák Ján Čarnogurský, před necelým měsícem sedícím za mřížemi, druhým místopředsedou vlády. Strana podržela klíčové ministerstvo obrany, zato další - vnitro - nebylo raději vůbec obsazeno. Tuto revoluční změnu předcházely mohutné protestní akce lidu. Vítězství tzv. sametové revoluce, vrcholící v hodinové generální stávce.

(pha-20. 7. 1992)- V 18 hodin sňali ze stožáru Pražského hradu standartu československého prezidenta. Svoji abdikaci Václav Havel zdůvodnil v dopise Federálnímu shromáždění ze 17. Července slovy: „K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze a vedlo mne zjištění, že závazky vyplývající ze slibu věrností České a Slovenské Federativní Republice a její ústavě nemohu už nadále plnit způsobem, který by byl v souladu s mým založením přesvědčením a svědomím. Pokusem o důsledné plnění tohoto slibu bych se mohl stát překážkou rozsáhlých změn naší státnosti, ke kterým naše země po posledních parlamentních volbách směřuje, a emancipačních snah Slovenské republiky, jejichž politickým výrazem je Deklarace o svrchnosti, přijatá dnes Slovenskou národní radou ...

(pha-26.1 - 2.2.1993)- Na druhé schůzi poslanecké sněmovny parlamentu ČR byl prvním prezidentem nového státu zvolen Václav Havel, poslední prezident České a Slovenské Federativní Republiky. Nejen spory před volbou, ale i výsledky volby naznačovaly, že situace v zemi se proti listopadu 1989 dost výrazně změnila a Václav Havel, symbol polistopadových změn, se stal pro některé občany, a především politiky, nepřijatelným.

(pha- 21.1.1998)- Na včerejší společné schůzi sněmovny a Senátu nebyl prezident v prvním kole zvolen. Ostré kritice podrobovali Václava Havla v rozpravě často i ti, kteří vyzývali k jeho podpoře. Celkové rozladění nad jeho snahou vyvléci se ze zodpovědností za polistopadový vývoj i jeho poslední kroky při sestavování Tošovského vlády se odrazily v tom, že získal pouze 130 hlasů, Komunistický kandidát Stanislav Fischer měl 31 hlas a Miroslav Sládek navržený SPR-RSČ byl zakroužkován na 23 volebních

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka