Študentské stránky | Bazár skrípt | Odkazovač | Linky

Hľadaj aj na .sk .cz webe


VLADISLAV JAGELLONSKÝ (VLADISLAV II. JAGELLONSKÝ)

*1456, asi Krakov, V13.3.1516, Budín; český a uherský král

Nejstarší syn polského krále Kazimíra IV. byl ještě za života krále Jiřího z Poděbrad vážným uchazečem o český trůn. Po Jiříkově smrti ho čeští stavové zvolili na sněmu v Kutné Hoře (27.5.1471) českým králem. Situace patnáctiletého mladíka nebyla po jeho příjezdu jednoduchá. Stejně jako Jiří z Poděbrad se katolík Vladislav Jagellonský stal králem ,,dvojího lidu", měl proti sobě vzdorokrále Matyáše Korvína (v jehož rukou se nalézaly vedlejší země Koruny české) a navíc nebyl ve svém postavení uznán papežskou kurií. Nemohl se ani příliš spoléhat na slíbenou vojenskou podporu svého otce, která byla nedostatečná. Soupeření s Matyášem, jenž se ,naštěstí pro Vladislava a jeho české stoupence ,také dostával do vážných potíží, skončilo sérií dohod z let 1478-1479, známých jako olomoucký mír. Pro obě strany znamenal kompromis, Vladislavu Jagellonskému připadla vláda v Čechách, Matyáš Korvín si podržel titul českého krále a do konce života vládu nad vedlejšími zeměmi Koruny české ,nad Moravou, Slezskem a Horní a Dolní Lužicí. V roce 1479 došlo na svatováclavském sněmu k usmíření Vladislava s dosud opoziční panskou jednotou. Katolicky vychovaný a smýšlející Jagellonec nedokázal v Čechách zabránit zvyšování napětí mezi oběma náboženskými tábory, které vyvrcholilo krvavými nepokoji v Praze roku 1483. Teprve poté, roku 1485, byl s Vladislavovým souhlasem uzavřen mezi utrakvisty a katolíky v Čechách tzv. kutnohorský mír, který zajišťoval oběma vyznáním rovnoprávnost a do Čech přinesl atmosféru relativního náboženského klidu a snášenlivosti. Roku 1487 byl Vladislavův český královský titul uznán i papežskou kurií.
Na jaře 1490 zemřel Matyáš Korvín, 15.7. byl Vladislav zvolen uherským králem a 21.9. se ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár v Maďarsku) konala jeho korunovace. O svůj trůn však musel ještě dva roky vojensky zápasit se svými protikandidáty, s římským králem Maxmiliánem I. a vlastním bratrem Janem Albrechtem. Pro České království mělo Vladislavovo povýšení na uherský trůn rozporuplné důsledky. Byly k němu opět připojeny vedlejší země, odtržené zmíněným olomouckým mírem, a to bez zaplacení 400 tisíc zlatých, které byly uvedeny jako jejich výkupné v případě, že po Korvínově smrti nebude uherský král současně i českým panovníkem. Uherští stavové však přesto na české stavovské obci tuto částku vymáhali až do nástupu Habsburků roku 1526. Negativní dopad uherské volby pro české země spočíval v tom, že Vladislav přenesl své sídlo do Budína a že Čechy po roce 1490 navštívil již jen třikrát. V Uhrách se dostal pod vliv tamních magnátů, což vzbuzovalo v Čechách antipatie vůči uherskému prostředí. Ztráta královského sídla byla pro celou Evropu také jasným signálem doprovázejícím faktický pokles politické prestiže českého státu v 15. století.
Česko-uherské soustátí pod Vladislavovým žezlem bylo vnitřně slabou a nesoudržnou personální unií, v níž mnohem spíše než král vládly silné skupiny panské oligarchie. Vladislav Jagellonský byl již ve své době hodnocen jako slabý panovník, jemuž připadla přezdívka ,,král Dobře". V zápasech se stavovskou opozicí zaujímal často defenzivní postavení, v obou jeho zemích došlo k hlubokému poklesu panovnické moci a vzestupu stavovského vlivu. Vladislav měl klidnou a zřejmě i dobrosrdečnou povahu, byla mu cizí intolerance a náboženský fanatismus, ve státnických záležitostech projevoval klidnou povolnost, která byla často chápána jako slabost. K jeho přednostem patřila schopnost vytrvale hledat kompromis, ale zvláště ke konci života se u něj často dostavovala bezradnost. Byl třikrát ženat, první sňatek uzavřel na dálku s Barborou z rodu Hohenzollernů, záhy však od něj odstoupil a s manželkou se nikdy nesetkal. Druhé manželství uzavřel na nátlak části uherské stavovské obce s vdovou po Matyáši Korvínovi Beatricí Aragonskou, i toto manželství však zůstalo formálním svazkem, jehož platnost brzy popřel. Obě jeho manželství byla roku 1500 papežem Alexandrem VI. rozvedena a roku 1502 se oženil s francouzskou šlechtičnou Annou z Foix. Toto manželství bylo šťastné, oba partnery spojoval hluboký citový vztah. Anně se narodily dvě děti, Anna (*1503-V1547) a Ludvík (*1506-V1526). Po porodu syna Anna z Foix zemřela a jejího manžela tato ztráta pro zbytek života hluboce poznamenala. Zemřel o deset let později a byl pochován po boku Anny z Foix ve Stoličném Bělehradě. Rok před svou smrtí ještě uzavřel ve Vídni s římsko-německým císařem, Habsburkem Maxmiliánem I., dynastické sňatkové smlouvy, na jejichž základě vstoupil jeho syn Ludvík do manželství s Marií Habsburskou a dcera Anna si vzala arcivévodu Ferdinanda, budoucího císaře Ferdinanda I.
 

Projekt hostuje Slovaknet.
Ubytovanie | Kúpele | Austrália | Práca v Kanade | Catering | Last minute dovolenka